Revision history for Omán2017
Additions:
Road trip autem z Dubaje až na jih do Salalah, vč. exklávy na poloostrově Musandam. Pokud jsme se nesnažili dostat do horských vesniček, je všude krásný hladký asfalt, tj. nemusí být terénní auto (jako ve většině zemí světa je i zde tempo výstavby dálnic podstatně rychlejsí než v ČR). Bohužel se platí vysoké povinné ručení. Litr benzínu stál kolem 14 Kč. Dacia Duster ne čtyřkolka vyšla na 15 dní na 55000Kč. Většinou jsme spali na piknikovištích pod stanem.
==Měna==
Měnou je ománský riál. Jeden riál se dělí na 1000 (tisíc) bajzů. V r. 2017 byl jeden riál cca 70Kč. Platit jinou měnou se nedá. Směnárny byly na hraničních přechodech a ve velkých městech, dalo se vyměnit i ve směnárnáh v Dubaji. Bankovky jsou popsané i anglicky a arabskými číslovkami, mince (které v r. 2017 byly v hodnotách 10, 25 a 50 bajzů) jsou popsané jen arabsky a indickými číslovkami (které používají arabové). Je dobré se indické číslovky naučit. Zajímavé na mincích a bankovkách je pozorovat rozdíl mezi letopočtem H (hidžra-arabským) a G (gregoriánským) - jak se díky nestejné délce roku mění ten rozsah mezi nimi. Na mincích je státní znak - dvě zkřížené šavle a to uprostřed je zahnutý nůž "kindžál", jeden z národních symbolů.
Skoro v každém sídle je nějaký obchod "Sale of food stuff L.L.C.", kde se dá pořídit voda, zpravidla i chleba, sušenky, rýže a různé další, zejména trvanlivé potraviny. Zpravidla mají i chlebové placky, třeba čtvrt kila za 100 bajzů, tedy asi 7 Kč. Zdá se, že jsou posedlí tavenými sýry, všude koupíte Veselou krávu. Dobré jsou pak krámy s ovocem a zeleninou, kde seženete třeba zralé papáji a všechno možné. Hlavně v supermarketech je to globalizace na n-tou, máte tam vedle sebe ovoce a zeleninu z Francie, USA, Brazílie, JAR i Austrálie, maso z Argentiny a Nového Zélandu, sýry z Polska a Maďarska....
Veřejné záchody a vodomaty jsou i na spoustě jiných míst, třeba i v palmériích. Nikomu nevadí, když turisti chodí na záchody u mešit a záchody má každá mešita.
Sultanát Oman je absolutní monarchie a nehraje si na žádnou demokracii. Sultán ale, pokud mu ještě zdraví dovolí, jezdí s karavanou a pořádá setkání s různými kmenovými vůdci a celými kmeny, obrázky z těchto setkání jsou čas od času někde vidět. Sultán jmenuje ministry a má snad i nějaký volený poradní sbor, ale hlavní slovo o všem má on. Patří mu většina půdy a všechna ropa, obyvatelům ale žádnou paušální rentu nevyplácí. Vypadalo to, že Sultána mají rádi. V nadpoloviční většině všech krámů a hospod je pověšena fotografie Sultána, méně často ve vojenské uniformě, častěji v různých slavnostních pláštích nebo sedící na trůně. Občas i s nějakým nápisem, takže to někdy vypadá, že stát je sultán, jako za Ludvíka XIV. Sultán vládne osvíceně, staví školy, nemocnice, silnice, tělocvičny, nová města apod. Manifestací obdivu k Sultánovi a oslavou pokroku země jsou Národní dny, kdy se velkolepě slaví a k té příležitosti se otevírají různé stavby a instituce. Ke každému pátemu Národnímu dni taky vychází nová podoba některé bankovky, na které je to pak napsané.
V mnoha ohledech je způsob života takový americký - všichni jezdí velkými auty, bydlí v domku v rezidenčních čtvrtích, moc nestrkají nos do toho, co dělají ostatní, jsou silně vlastenecky založení. Města a vesnice jsou široce založená, aby se všude vešla ta auta a všude se také autem jezdí. Přesto ale země nepřišla o orientální exotiku, původní Ománci např. chodí v bílých nočních košilích a miskovitých čapkách. Tím se snadno na hranicích poznají od Emiráťanů, kteří na hlavě nosí hadr stažený špagátem na vázání velbloudů.
==Měna==
Měnou je ománský riál. Jeden riál se dělí na 1000 (tisíc) bajzů. V r. 2017 byl jeden riál cca 70Kč. Platit jinou měnou se nedá. Směnárny byly na hraničních přechodech a ve velkých městech, dalo se vyměnit i ve směnárnáh v Dubaji. Bankovky jsou popsané i anglicky a arabskými číslovkami, mince (které v r. 2017 byly v hodnotách 10, 25 a 50 bajzů) jsou popsané jen arabsky a indickými číslovkami (které používají arabové). Je dobré se indické číslovky naučit. Zajímavé na mincích a bankovkách je pozorovat rozdíl mezi letopočtem H (hidžra-arabským) a G (gregoriánským) - jak se díky nestejné délce roku mění ten rozsah mezi nimi. Na mincích je státní znak - dvě zkřížené šavle a to uprostřed je zahnutý nůž "kindžál", jeden z národních symbolů.
Skoro v každém sídle je nějaký obchod "Sale of food stuff L.L.C.", kde se dá pořídit voda, zpravidla i chleba, sušenky, rýže a různé další, zejména trvanlivé potraviny. Zpravidla mají i chlebové placky, třeba čtvrt kila za 100 bajzů, tedy asi 7 Kč. Zdá se, že jsou posedlí tavenými sýry, všude koupíte Veselou krávu. Dobré jsou pak krámy s ovocem a zeleninou, kde seženete třeba zralé papáji a všechno možné. Hlavně v supermarketech je to globalizace na n-tou, máte tam vedle sebe ovoce a zeleninu z Francie, USA, Brazílie, JAR i Austrálie, maso z Argentiny a Nového Zélandu, sýry z Polska a Maďarska....
Veřejné záchody a vodomaty jsou i na spoustě jiných míst, třeba i v palmériích. Nikomu nevadí, když turisti chodí na záchody u mešit a záchody má každá mešita.
Sultanát Oman je absolutní monarchie a nehraje si na žádnou demokracii. Sultán ale, pokud mu ještě zdraví dovolí, jezdí s karavanou a pořádá setkání s různými kmenovými vůdci a celými kmeny, obrázky z těchto setkání jsou čas od času někde vidět. Sultán jmenuje ministry a má snad i nějaký volený poradní sbor, ale hlavní slovo o všem má on. Patří mu většina půdy a všechna ropa, obyvatelům ale žádnou paušální rentu nevyplácí. Vypadalo to, že Sultána mají rádi. V nadpoloviční většině všech krámů a hospod je pověšena fotografie Sultána, méně často ve vojenské uniformě, častěji v různých slavnostních pláštích nebo sedící na trůně. Občas i s nějakým nápisem, takže to někdy vypadá, že stát je sultán, jako za Ludvíka XIV. Sultán vládne osvíceně, staví školy, nemocnice, silnice, tělocvičny, nová města apod. Manifestací obdivu k Sultánovi a oslavou pokroku země jsou Národní dny, kdy se velkolepě slaví a k té příležitosti se otevírají různé stavby a instituce. Ke každému pátemu Národnímu dni taky vychází nová podoba některé bankovky, na které je to pak napsané.
V mnoha ohledech je způsob života takový americký - všichni jezdí velkými auty, bydlí v domku v rezidenčních čtvrtích, moc nestrkají nos do toho, co dělají ostatní, jsou silně vlastenecky založení. Města a vesnice jsou široce založená, aby se všude vešla ta auta a všude se také autem jezdí. Přesto ale země nepřišla o orientální exotiku, původní Ománci např. chodí v bílých nočních košilích a miskovitých čapkách. Tím se snadno na hranicích poznají od Emiráťanů, kteří na hlavě nosí hadr stažený špagátem na vázání velbloudů.
Deletions:
Skoro v každém sídle je nějaký obchod "Sale of food stuff L.L.C.", kde se dá pořídit voda, zpravidla i chleba, sušenky, rýže a různé další, zejména trvanlivé potraviny. Zpravidla mají i chlebové placky, třeba čtvrt kila za 100 bajzů, tedy asi 7 Kč. Zdá se, že jsou posedlí tavenými sýry, všude koupíte Veselou krávu. Dobré jsou pak krámy s ovocem a zeleninou, kde seženete třeba zralé papáji a všechno možné. Hlavně v supermarketech je to globalizace na n-tou, máte tam vedle sebe ovoce a zeleninu z Francie, USA, Brazílie, JAR i Austrálie, maso z Argentiny a Nového Zélandu, sýry u Polska a Maďarska....
Veřejné záchody a vodomaty jsou i na spoustě jiných míst, třeba i v palemériích. Nikomu nevadí, když turisti chodí na záchody u mešit a záchody má každá mešita.
Sultanát Oman je absolutní monarchie a nehraje si na žádnou demokracii. Sultán ale, pokud mu ještě zdraví dovolí, jezdí s karavanou a pořádá setkání s různými kmenovými vůdci a celými kmeny, obrázky z těchto setkání jsou čas od času někde vidět. Sultán jmenuje ministry a má snad i nějaký volený poradní sbor, ale hlavní slovo o všem má on. Patří mu většina půdy a všechna ropa, obyvatelům ale žádnou paušální rentu nevyplácí. Vypadalo to, že Sultána mají rádi. V nadpoloviční většině všech krámů a hospod je pověšena fotografie Sultána, méně často ve vojenské uniformě, častěji v různých slavnostních pláštích nebo sedící na trůně. Občas i s nějakým nápisem, takže to někdy že stát je sultán, jako za Ludvíka XIV. Sultán vládne osvíceně, staví školy, nemocnice, silnice, tělocvičny, nová města apod. Manifestací obdivu k Sultánovi a oslavou pokroku země jsou Národní dny, kdy se velkolepě slaví a k té příležitosti se otevírají různé stavby a instituce. Ke každému pátemu Národnímu dni taky vychází nová podoba některé bankovky, na které je to pak napsané.
V mnoha ohledech je způsob života takový americký - všichni jezdí velkými auty, bydlí v domku v rezidenčních čtvrtích, moc nestrkají nos do toho, co dělají ostatní, jsou silně vlastenecky založení. Města a vesnice jsou široce založená, aby se všude vešla ta auta a všude se také autem jezdí. Přesto ale země nepřišla o orientální exotiku, původní Ománci např. chodí v bílých nočních košilích a miskovitých čapkách. Tím se snadno na hranicích poznají od Emiráťaný, kteří na hlavě nosí hadr stažený špagátem na vázání velbloudů.
Additions:
Road trip autem z Dubaje až na jich do Salalah, vč. exklávy na poloostrově Musandam. Pokud jsme se nesnažili dostat do horských vesniček, je všude krásný hladký asfalt, tj. nemusí být terénní auto (jako ve většině zemí světa je i zde tempo výstavby dálnic podstatně rychlejsí než v ČR). Bohužel se platí vysoké povinné ručení. Litr benzínu stál kolem 14 Kč. Dacia Duster ne čtyřkolka vyšla na 15 dní na 55000Kč. Většinou jsme spali na piknikovištích pod stanem.
V mnoha ohledech je způsob života takový americký - všichni jezdí velkými auty, bydlí v domku v rezidenčních čtvrtích, moc nestrkají nos do toho, co dělají ostatní, jsou silně vlastenecky založení. Města a vesnice jsou široce založená, aby se všude vešla ta auta a všude se také autem jezdí. Přesto ale země nepřišla o orientální exotiku, původní Ománci např. chodí v bílých nočních košilích a miskovitých čapkách. Tím se snadno na hranicích poznají od Emiráťaný, kteří na hlavě nosí hadr stažený špagátem na vázání velbloudů.
Existují Ománci kteří značí turistické trasy v horách, protože ve světě se tak dělá.
V mnoha ohledech je způsob života takový americký - všichni jezdí velkými auty, bydlí v domku v rezidenčních čtvrtích, moc nestrkají nos do toho, co dělají ostatní, jsou silně vlastenecky založení. Města a vesnice jsou široce založená, aby se všude vešla ta auta a všude se také autem jezdí. Přesto ale země nepřišla o orientální exotiku, původní Ománci např. chodí v bílých nočních košilích a miskovitých čapkách. Tím se snadno na hranicích poznají od Emiráťaný, kteří na hlavě nosí hadr stažený špagátem na vázání velbloudů.
Existují Ománci kteří značí turistické trasy v horách, protože ve světě se tak dělá.
