Revision [125]
This is an old revision of Mongolsko made by OndrejKolafa on 2016-09-21 00:49:49.
Mongolsko - květen 2016
in progress
Přípravy
Začátek výletu do Mongolska začíná na ambasádě, kde je nutné požádat o vízum. Je to jednoduchá záležitost, stačí tam zajít, předat papíry, zaplatit 60 EUR a za týden si dojít pro víza. Na dvorku hraje z autorádia mongolská hudba, vítá mě perfektní češtinou nějaký Mongol a trochu mi přijde, že si mě plete s českým velvyslancem, protože se mi div neklaní, ale to budou asi jen všeobecné diplomatické způsoby. Interiér vypadá trochu jako v zimním paláci císaře Bogd Khan v Ulaanbaataru, který navštívíme na konci naší cesty.
Neděle 8.5.
V 7 ráno přistáváme na letišti v Ulaanbaataru. Při přistávání si můžeme prohlédnotu typické mongolské NIC - travnaté kopečeky široko daleko, výjimečně se někde objeví jurta nebo nějaké stádo zvířat. Tráva je zatím taková hnědo šedivá, ale prý se to v létě hezky zazelená.Letiště je mnohem menší, než jsme čekali a ráno tam je úplně prázdno. Ptáme se nějaké Mongolky, jestli tu jede nějaký autobus, který jsme si předem našli, ale podle ní v neděli nic nejezdí, tak se necháváme ukecat od taxikáře, že nás vezme za 15 USD do centra. usmlouvali jsme to z 20, ale asi by to šlo usmlouvat i na 10, ale po cestě se ještě stavíme v bance, protože nemá na vrácení na naši stodolarovku, takže si to trochu vykompenzujeme. On si to chce pro změnu kompenzovat při placení, kdy nám tvrdí, že kurz je úplně jiný než ve skutečnosti, ale pokus to byl z jeho strany neúspěšný...
Výměna peněz je taky zajímavá. Čekal jsem chvíli u okýnka, než se tam objeví zaměstnankyně banky, která tam po chvíli nakráčela s dvěma papírovými taškami plnými bankovek. Okýnko je ovšem trochu nadsazený termín, byl to v podstatě takový bar s asi půl metru vysokým sklem, takže dostat se k těm jejím taškám by nebyl takový problém. Podobnou scénu zažijeme, když měníme později větší obnost, s tím rozdílem, že tam není už ani to sklo. No prostě asi bezpečná země. Možná je to ale spíš tím, že kdyby si chtěl zloděj přijít na větší peníze, tak si bude muset vzít dost velikou krosnu.
Každopádně po výměně peněz jsou s nás milionáři. Odpoledne se jdeme potkat s naším průvodcem a nakoupit na trh, kde necháme 165 770 MNT (tj. cca 2000 CZK), takže se naše miliony začínají ztenčovat. No ale jako zásoby na 10 dnů pro 3 lidi to není špatné. Dále nás snídaně a svačina stála 14 360 MNT a večeře ve fast foodu 12100 MNT.
Ubytování můžeme doporučit Mongolian Steppe Guesthouse, za 14 USD jsme dostali (asi nedopatřením), celý apartmán.
Pondělí 9.5.
Ráno vyrážíme na sever z Ulaanbaataru, stavíme ve městě Darkhan na oběd (28000 MNT), po cestě kupujeme mražené maso, musli apod. (48460 MNT). Jak později zjišťujeme, maso je důležitá věc součást Mongolského jídelníčku, náš průvodce si bez něj vůbec nedokáže představit jídlo, máme pocit, že by ho jedl i k snídani. Jelikož je Mongolsko moderní země, po cestě nás nemine Péage, jsou tu normální mýtné budky se závorou, u jedné platíme 1000MNT a u druhé 500MNT, asi nás to zruinuje.
Odpoledne sjíždíme z asfaltové cesty a jedeme asi 20 km stepí až ke klášteru Amarbaysgalant Khiid (Khiid = klášter). V jeho vnitřku je takový kamenná pyramida, do které má člověk vlézt, uvnitř se třikrát otočit kolem dokola a zase vylézt, už si nepamatuju důvod, ale bylo to něco jako že budu žít šťastně až do smrti (neřekli ale, kdy nastane). Pro průměrně vzrostlého Evropana to bylo dost natěsno, skoro jsem si myslel, že si to vymýšlí, aby se pak mohli smát turistům, ale po mně tam vlezla nějaká starší Mongolka, tak to tu asi dělají běžně.
Táboříme asi kilometr od kláštera u říčky, před večeří si dáváme ještě procházku po okolních kopečcích a lesem. Les tu má jednu velkou výhodu a to že v něm není žádná vegetace na zemi, ve kterém to vypadá jako v nějaké starší počítačové hře, kdy si ještě tolik nehráli s detaily, takže lesem tu jde chodit úplně libovolně kudy se vám zachce.
Večer zjišťujeme, že benzínový vařič je skvělá věc, ale na delší výlet se hodí si vzít s sebou i sadu na čištění, jinak ho taky můžete s sebou vozit zbytečně.
Úterý 9.5.
Míříme směrem na západ, zastavujeme v Erdenetu, kde doplňujeme zásoby, mezi zajímavé položky patří prkýnko (3500MNT), půl kila cukru (300MNT) - samozřejme odváženého do igeliťáku na trhu, 2x Pringles (7000MNT) a především asi 2kg masa (19600 MNT), které jsme koupili na trhu rozhodně neodpovídajícímu evropským hygienickým standardům, maso tam prostě leželo na stolech bez chlazení. Prý se během dne všechno prodá, ale věřte tomu. Navíc pochybuju, že ty stoly večer někdo umyje a zápach tomu nasvědčoval.
Na oběd zastavujeme a dáváme si 12ks knedlíků s čajem za 10800 MNT. Je to opravdu knedlík podobný našemu plněnému, jen se dělá v páře, je větší a má o dost větší poměr masa než těsta. Samozřejmě je plněný prorostlým skopovým. Nakonec jsme knedlíky snědli poměrem 6:6, nechápu, jak toho mohl náš průvodce sníst tolik kolik my dva dohromady, já byl fakt přecpaný. Asi měl absťák po masu:)
Poté zastavujeme na sopsa Uran Togoo, což je ne úplně malý vulkán uprostřed planiny. V plánu máme spát v jurtě u nomádů, takže se za nimi vydáváme, ovšem průvodci přijde jako dobrý nápad zkusit novou zkratku. Paní u jurty se tváří, jako že to není úplně dobrý nápad, my jí sice nerozumíme ani slovo, ale výraz a gesta jsou dost vypovídající. Po dvou kilometrech se ukáže, že paní měla pravdu, když zapadáme do bahna, naštěstí náš průvodce není zjevně až tak dobrý řidič, takže jsme nezapadli třeba až za 10km. Vydáváme se tedy pěšky k nejbližší jurtě pro pomoc.
Tam čekáme na týpka, který přijede s jeepem, výhodou ovšem je, že i když sněží a prší, my pohodlně čekáme v jurtě, ve které se s námi hřejí dvě jednodenní kozy a mongolské dítě, které má hroznou radost, že si s námi může hrát. Vůbec mu nevadí, že si nerozumíme ani slovo. Za záchranu auta nakonec platíme 25000 MNT a věnujeme rodince nějaké sladkosti a jídlo, což je prý u nomádů oblíbené, protože např. těstoviny nebo brambory se jim těžko shánějí, zato masa mají ze svých zvířat asi dost. Dozvídáme se, že tato rodinka žila několik let v Rakousku, kde pracovala, ale rozhodla se vrátit domů k nomádskému způsobu života. Zjevně si za vydělané peníze koupili jurtu a stádo zvířat.
Vzhledem k menšímu zpoždění dorážíme k domluveným nomádům až v půl jedné v noci.
Středa 10.5.
Na oběd zastavujeme a dáváme si 12ks knedlíků s čajem za 10800 MNT. Je to opravdu knedlík podobný našemu plněnému, jen se dělá v páře, je větší a má o dost větší poměr masa než těsta. Samozřejmě je plněný prorostlým skopovým. Nakonec jsme knedlíky snědli poměrem 6:6, nechápu, jak toho mohl náš průvodce sníst tolik kolik my dva dohromady, já byl fakt přecpaný. Asi měl absťák po masu:)
Poté zastavujeme na sopsa Uran Togoo, což je ne úplně malý vulkán uprostřed planiny. V plánu máme spát v jurtě u nomádů, takže se za nimi vydáváme, ovšem průvodci přijde jako dobrý nápad zkusit novou zkratku. Paní u jurty se tváří, jako že to není úplně dobrý nápad, my jí sice nerozumíme ani slovo, ale výraz a gesta jsou dost vypovídající. Po dvou kilometrech se ukáže, že paní měla pravdu, když zapadáme do bahna, naštěstí náš průvodce není zjevně až tak dobrý řidič, takže jsme nezapadli třeba až za 10km. Vydáváme se tedy pěšky k nejbližší jurtě pro pomoc.
Tam čekáme na týpka, který přijede s jeepem, výhodou ovšem je, že i když sněží a prší, my pohodlně čekáme v jurtě, ve které se s námi hřejí dvě jednodenní kozy a mongolské dítě, které má hroznou radost, že si s námi může hrát. Vůbec mu nevadí, že si nerozumíme ani slovo. Za záchranu auta nakonec platíme 25000 MNT a věnujeme rodince nějaké sladkosti a jídlo, což je prý u nomádů oblíbené, protože např. těstoviny nebo brambory se jim těžko shánějí, zato masa mají ze svých zvířat asi dost. Dozvídáme se, že tato rodinka žila několik let v Rakousku, kde pracovala, ale rozhodla se vrátit domů k nomádskému způsobu života. Zjevně si za vydělané peníze koupili jurtu a stádo zvířat.
Vzhledem k menšímu zpoždění dorážíme k domluveným nomádům až v půl jedné v noci.
