Revision [129]
This is an old revision of Mongolsko made by OndrejKolafa on 2016-09-24 22:56:03.
Mongolsko - květen 2016
in progress
Přípravy
Začátek výletu do Mongolska začíná na ambasádě, kde je nutné požádat o vízum. Je to jednoduchá záležitost, stačí tam zajít, předat papíry, zaplatit 60 EUR a za týden si dojít pro víza. Na dvorku hraje z autorádia mongolská hudba, vítá mě perfektní češtinou nějaký Mongol a trochu mi přijde, že si mě plete s českým velvyslancem, protože se mi div neklaní, ale to budou asi jen všeobecné diplomatické způsoby. Interiér vypadá trochu jako v zimním paláci císaře Bogd Khan v Ulaanbaataru, který navštívíme na konci naší cesty.
Neděle 8.5.
V 7 ráno přistáváme na letišti v Ulaanbaataru. Při přistávání si můžeme prohlédnotu typické mongolské NIC - travnaté kopečeky široko daleko, výjimečně se někde objeví jurta nebo nějaké stádo zvířat. Tráva je zatím taková hnědo šedivá, ale prý se to v létě hezky zazelená.Letiště je mnohem menší, než jsme čekali a ráno tam je úplně prázdno. Ptáme se nějaké Mongolky, jestli tu jede nějaký autobus, který jsme si předem našli, ale podle ní v neděli nic nejezdí, tak se necháváme ukecat od taxikáře, že nás vezme za 15 USD do centra. usmlouvali jsme to z 20, ale asi by to šlo usmlouvat i na 10, ale po cestě se ještě stavíme v bance, protože nemá na vrácení na naši stodolarovku, takže si to trochu vykompenzujeme. On si to chce pro změnu kompenzovat při placení, kdy nám tvrdí, že kurz je úplně jiný než ve skutečnosti, ale pokus to byl z jeho strany neúspěšný...
Výměna peněz je taky zajímavá. Čekal jsem chvíli u okýnka, než se tam objeví zaměstnankyně banky, která tam po chvíli nakráčela s dvěma papírovými taškami plnými bankovek. Okýnko je ovšem trochu nadsazený termín, byl to v podstatě takový bar s asi půl metru vysokým sklem, takže dostat se k těm jejím taškám by nebyl takový problém. Podobnou scénu zažijeme, když měníme později větší obnost, s tím rozdílem, že tam není už ani to sklo. No prostě asi bezpečná země. Možná je to ale spíš tím, že kdyby si chtěl zloděj přijít na větší peníze, tak si bude muset vzít dost velikou krosnu.
Každopádně po výměně peněz jsou s nás milionáři. Odpoledne se jdeme potkat s naším průvodcem a nakoupit na trh, kde necháme 165 770 MNT (tj. cca 2000 CZK), takže se naše miliony začínají ztenčovat. No ale jako zásoby na 10 dnů pro 3 lidi to není špatné. Dále nás snídaně a svačina stála 14 360 MNT a večeře ve fast foodu 12100 MNT.
Ubytování můžeme doporučit Mongolian Steppe Guesthouse, za 14 USD jsme dostali (asi nedopatřením), celý apartmán.
Pondělí 9.5.
Ráno vyrážíme na sever z Ulaanbaataru, stavíme ve městě Darkhan na oběd (28000 MNT), po cestě kupujeme mražené maso, musli apod. (48460 MNT). Jak později zjišťujeme, maso je důležitá věc součást Mongolského jídelníčku, náš průvodce si bez něj vůbec nedokáže představit jídlo, máme pocit, že by ho jedl i k snídani. Jelikož je Mongolsko moderní země, po cestě nás nemine Péage, jsou tu normální mýtné budky se závorou, u jedné platíme 1000MNT a u druhé 500MNT, asi nás to zruinuje.Odpoledne sjíždíme z asfaltové cesty a jedeme asi 20 km stepí až ke klášteru Amarbaysgalant Khiid (Khiid = klášter). V jeho vnitřku je takový kamenná pyramida, do které má člověk vlézt, uvnitř se třikrát otočit kolem dokola a zase vylézt, už si nepamatuju důvod, ale bylo to něco jako že budu žít šťastně až do smrti (neřekli ale, kdy nastane). Pro průměrně vzrostlého Evropana to bylo dost natěsno, skoro jsem si myslel, že si to vymýšlí, aby se pak mohli smát turistům, ale po mně tam vlezla nějaká starší Mongolka, tak to tu asi dělají běžně.
Táboříme asi kilometr od kláštera u říčky, před večeří si dáváme ještě procházku po okolních kopečcích a lesem. Les tu má jednu velkou výhodu a to že v něm není žádná vegetace na zemi, ve kterém to vypadá jako v nějaké starší počítačové hře, kdy si ještě tolik nehráli s detaily, takže lesem tu jde chodit úplně libovolně kudy se vám zachce.
Večer zjišťujeme, že benzínový vařič je skvělá věc, ale na delší výlet se hodí si vzít s sebou i sadu na čištění, jinak ho taky můžete s sebou vozit zbytečně.
Úterý 10.5.
Míříme směrem na západ, zastavujeme v Erdenetu, kde doplňujeme zásoby, mezi zajímavé položky patří prkýnko (3500MNT), půl kila cukru (300MNT) - samozřejme odváženého do igeliťáku na trhu, 2x Pringles (7000MNT) a především asi 2kg masa (19600 MNT), které jsme koupili na trhu rozhodně neodpovídajícímu evropským hygienickým standardům, maso tam prostě leželo na stolech bez chlazení. Prý se během dne všechno prodá, ale věřte tomu. Navíc pochybuju, že ty stoly večer někdo umyje a zápach tomu nasvědčoval.Na oběd zastavujeme a dáváme si 12ks knedlíků s čajem za 10800 MNT. Je to opravdu knedlík podobný našemu plněnému, jen se dělá v páře, je větší a má o dost větší poměr masa než těsta. Samozřejmě je plněný prorostlým skopovým. Nakonec jsme knedlíky snědli poměrem 6:6, nechápu, jak toho mohl náš průvodce sníst tolik kolik my dva dohromady, já byl fakt přecpaný. Asi měl absťák po masu:)
Poté zastavujeme na sopsa Uran Togoo, což je ne úplně malý vulkán uprostřed planiny. V plánu máme spát v jurtě u nomádů, takže se za nimi vydáváme, ovšem průvodci přijde jako dobrý nápad zkusit novou zkratku. Paní u jurty se tváří, jako že to není úplně dobrý nápad, my jí sice nerozumíme ani slovo, ale výraz a gesta jsou dost vypovídající. Po dvou kilometrech se ukáže, že paní měla pravdu, když zapadáme do bahna, naštěstí náš průvodce není zjevně až tak dobrý řidič, takže jsme nezapadli třeba až za 10km. Vydáváme se tedy pěšky k nejbližší jurtě pro pomoc.
Tam čekáme na týpka, který přijede s jeepem, výhodou ovšem je, že i když sněží a prší, my pohodlně čekáme v jurtě, ve které se s námi hřejí dvě jednodenní kozy a mongolské dítě, které má hroznou radost, že si s námi může hrát. Vůbec mu nevadí, že si nerozumíme ani slovo. Za záchranu auta nakonec platíme 25000 MNT a věnujeme rodince nějaké sladkosti a jídlo, což je prý u nomádů oblíbené, protože např. těstoviny nebo brambory se jim těžko shánějí, zato masa mají ze svých zvířat asi dost. Dozvídáme se, že tato rodinka žila několik let v Rakousku, kde pracovala, ale rozhodla se vrátit domů k nomádskému způsobu života. Zjevně si za vydělané peníze koupili jurtu a stádo zvířat.
Vzhledem k menšímu zpoždění dorážíme k domluveným nomádům až v půl jedné v noci, dostáváme na uvítání slaný čaj s mlékem (to tu pijí úplně běžně) a nudle s masem, které se sypají do čaje (bez mléka).
Středa 11.5.
Naštěstí jsme v jurtě přespali na vlastní karimatce a ve vlastním spacáku, postele jsou totiž plně obsazené, na jedné spí matka s mladším dítětem, na druhé spí dcera s přítelem. Prý až se ožení, tak jim postaví vlastní jurtu, do té doby jsou pod dohledem:) Otec spí na dece na zemi, asi se nastěhuje zpět k matce až odroste i starší dítě. K snídani dostáváme čaj s mlékem (na naši počest nám ho neosolili) a něco mezi palačinkou a langošem. Veškeré vaření probíhá na kamnech uprostřed místnosti, místo hrnce odklopí kruhový tál a místo něj vloží něco jako kovový škopek, ve kterém vaří / smaží úplně všechno.
Po snídani se tam totiž objeví maso, které jsme den předtím koupili a vsadím se, že hned poté tam udělali čas. Maso na mongolský způsob je nějakou dobu (důkladně osolené) smaženo / dušeno ve vlastní šťávě a když se dostatečně vyškvaří veškerý omastek, maso se napěchuje do nějaké nádoby, teď možná někomu dojde, proč jsme kupovali Pringles a takto prý vydrží dlouho. Je pravda, že bez následků jsme ho jedli několik následujících dní, ale ke konci už jsme se neodvážili, i když maso nijak nezapáchalo.
K obědu dostáváme nudlovou polévku s masem, která se liší od včerejšího čaje s nudlemi asi jen tím, že jsou ty nudle zality pouze horkou vodou. Děláme si společnou fotku a míříme dál. Stavíme v Moronu, kde kupujeme 46.15 litrů za 90000 MNT, litr tu stojí 1900 MNT za litr, zde totiž cena benzínu stoupá úměrně se vzdáleností od hlavního města a také od asfaltové silnice. Stav tachometru 137 614 (521 km od Erdenetu). Dále kupujeme kufříkový plynový vařič za 44000 MNT a 4 bomby (2100 / ks). Také nám to přišlo moc, ale ten plyn v nich není vůbec natlakován. (Mimochodem, vařič jsme si s sebou do Prahy nevzali, asi by se nevešel do letadla).
Dojíždíme ještě k jezeru Khovsgol, kde rychle vaříme večeři a ještě rychleji zalézáme do stanu, protože je taková zima, že vařič téměř nehoří. Noční teplotu odhadujeme na cca -10 vzhledem k předpovědi počasí a zmrzlé lahvi ve stanu. Předělové vybavení včetně fleece vložek do spacáku a veškerého zimního oblečení, které jsme si vzali s sebou, byl opravdu dobrý nápad, využili jsme úplně všechno.
Čtvrtek 12.5.
Vyrážíme na výlet, nejdříve okolo jezera, které je totálně zamrzlé, prý roztaje až na léto a ani tehdy není moc na koupání. Na druhou stranu je ale voda výborně čistá a pitná, což asi v létě, až tam najedou turisti, přestane platit. Jezero obsahuje asi 1% světové zásoby pitné vody a je to takový menší bráška Bajkalského jezera. Potkáváme dva týpky na koních, jeden je Korejský turista a druhý Mongolský průvodce, ten má zjevně hroznou radost, že někoho potkal, asi to tu v tuto dobu není úplně běžné, my už také žádné další turisty nepotkali.
Vydáváme se od jezera směrem na okolní kopce, sice tam nejsou žádné turistické trasy, ale lesy jsou tu tak snadno prostupné, že si prostě vybíráme trasu, kterou chceme jít a jdeme (vhodné jsou vyschlá koryta řeky apod.), postupně se dostáváme nad hranici lesa a stoupáme po trávě a pak částečně sutí na nejvyšší horu v okolí. Děláme si pár fotek a panorama jezera (je tak velké, že není vidět jeho severní část) a pak míříme z vrcholu pryč, fouká tu tak, že musím Evu držet, aby neulétla. Nebyli jsme ale jediní blázni, co sem šli, na kopci je postavené závětří z kamenů a vrcholová tyč.
Vyzvedáváme si průvodce v jurtě jeho známých a táboříme na stejném místě jako včera.
Pátek 13.5.
Dopoledne opět tankujeme v Moronu (137 875km, 21l, 41 000 MNT), 260km od posledního tankování. Nakupujeme zásoby na další dny, pojedem teď trochu větší divočinou (30700 MNT). Celý den trávíme v autě, ujeli jsme cca 400km za 12 hodin čistého času jízdy, velká část cesty totiž vedla mimo asfalt, a tak byla zábava sledovat okolní měnící se krajinu. Zajímavým bodem je horský průsmyk Solongotii Davaa, kde chytneme sněhovou bouři. Dále nějaké pravěké pohřebiště. To je několik šutrů srovnaných do kruhu a uprostřed mohylka, ale vzhledem k tomu, že se tu všichni tváří, že Mongolská historie = Čigischán, tak je hezké vidět i něco jiného.
Původně jsme chtěli tábořit po menší vzdálenosti, ale rozhodujeme se dojet až do Tariatu, kde je něco, co bychom nazvali zájezdním hostincem - objednáte si tam jídlo a můžete přespat na "posteli" - prostě taková velká plocha pokrytá koberci / dekami. Už jsme asi zvyklí, tak nám to vůbec nevadí, prostě si tam ve spacáku lehneme :)
Během dne jsme měli šanci diskutovat o mongolské hudbě, můžeme doporučit mongolský rap - skupina Puujinbayaraa a pak několik nesouvislých poznámek: Xaranga - Ene Boldu, Manan; Shuuder-Ts, Chamdaa Du, Shiunee, Boroo - třeba se pod tím dá něco vygooglit :)
