Finsko 2015


Doprava


Praha - Helsinki

S Finnair zpáteční letenka: 5267 Kč (s odbaveným zavazadlem),
odlet v pátek 7.8. v 19:30 z Ruzyně, přílet 22:35 do Helsinek,
návrat v neděli 16.8. v 9:35 z Helsinek, přílet v 10:50.

Autobus Helsinki - Jyvaskyla:

7:00 odjezd z Helsinek, příjezd v 10:30 do města Jyvaskyla (cca 9 EUR při včasném nákupu)
přenocování na letišti není problém, nebyli jsme jediní, rozložení karimatek nikomu nevadí
přesun do centra vlakem, zastávka v docházkové vzdálenosti z letiště

Autobus Joutsa - Helsinki:

odjezd autobusu v sobotu v 6:20, příjezd v 9:00 do centra Helsinek (cca 15 EUR při včasném nákupu)
pátek přenocování v lese kousek od města Joutsa

Pěší část

Původní plán byl přibližně takovýto - http://mapy.cz/s/jMfd - kdo by ale chtěl znát přesnou trasu, doporučuji stáhnout si trasy z GPS (odkaz nahoře).

Obecně lze tento puťák charakterizovat (kromě extrémně častého koupání) tím, že cesty, po kterých chodíme občas nejsou ani na mapě :-) Někdy jdeme i úplně mimo cestu prostě jen lesem, případně lze vidět pozůstatky cest nejspíše po těžbě dřeva.
VŠUDE je tu plno borůvek, brusinek, čas od času malin a někde dokonce i volně v lese rostoucího rybízu všech tří barev. A jahody. Rostou zpravidla kolem cest a při jejich sběru se provozuje tzv. "jahodová chůze", což je něco jako indiánská chůze. Člověk se při tom shýbá a zvedá s krosnou na zádech a tak to určitě podporuje kardiovaskulární systém a pomáhá proti celulitidě a proti stárnutí buněk, protože přitom člověk přijímá antioxidanty. No a ještě houby - množství křemenáčů, lišek i jiných, zpravidla ve velikosti větší než jsme zvyklí.

Hospodaření s vodou

Také je zajímavé vodní hospodářství, které se liší od puťáků v horách. Prameny jsme našli jen výjimečně, jen v jedné vesnici jsme minuli dvě veřejné pumpy. Proto pijeme vodu z jezer, kterou podle nálady různými způsoby upravujeme. Možnosti máme v zásadě následující:
  • pít to rovnou, protože při koupání sejně člověk občas něco naloká a na Slovensku jsme pili ledacos
  • převaření
  • nano vodní filtr
  • činidlo A a činidlo B (sada Tramp) - takový chlor a dechlor (něco, co tam vytvoří volný chlór a něco, co ho pak převede na chloridy), či jiné tablety na čištění vody

Jako nejpraktičtější se osvědčuje nejdříve použít hrubý filtr (šátek či jiná látka) a následně použít dle preference nano filtr nebo činidlo. První část proto, že v jezerní vodě je dost pevných částic rašelinného původu a poté zanášejí filtr, případně se chytají mezi zuby :)

Sobota (12.8 km)

Dovézt jsme se nechali z centra Jyvaskyly místním autobusem někam do východní části města (takový ten veliký kruháč v nebo poblíž čtvrti Vaajakoski). Odtamtud po mostě směr na jih s odbočkou na kopec Kanavuori (tam to bylo hezký), z něj pak dolů a směrem na jih. Táboříme u jezera na sever zálivu Teerilahti (62°10.944' N 25°52.328' E).

Neděle (14.1 km)

Další tábořiště je i na jeho jihu, tam ale dorážíme druhý den na oběd (dali jsme si trochu více času na spánek) a samozřejmě se koupeme v jezeře. Táboříme kousek na jih za vesnicí Pohjola uprostřed lesa (62°6.184' N 25° 52.535' E).

Pondělí (17.0 km)

Další den využíváme jezírek ke koupačce, každou chvíli nějaké potkáme, voda je čistá a ani ne příliš studená. Večer táboříme u jezera Vihijarvi (62°1.641' N 25°57.328' E). Je to vlastně takový "vjezd" do jezera, na jehož konci leží loď, podloží písečné, ale rovné, okolo rákosí a nádherný výhled na jezero. Bohužel množství komárů nás nutí ukrýt se ve stanu.

Úterý (22.6 km)

Po pár kilometrech jsme dnes vstoupili do NP Leivönmäki. Dali jsme si svačinku na místě, kam jsme chtěli včera dojít spát (oficiální kryté ohniště), ale jak jsme zjistili, místo na stany vůbec nebylo, tak ještě že jsme zůstali u jezera.

Odpoledne jsme došli ke spací boudičce u krásného malého jezírka s černou vodou, s molem, s okolním břehem obrostlým zmenšenými borovicemi, s pár lekníny, v okolí s lesem, se spoustou borůvek, s dřevníkem s pilou a sekerou, luxusní kadibudkou a úplně bez lidí. Nápis na boudičce, která je jako roubená nízká autobusová zastávka hlásá: Soimalampi (61°56.583 N 26°01.039 E *). Tak se to tu snad jmenuje. To místo je tak hrozně krásné, že nakonec zůstáváme a přesun na další tábořiště odkládáme na zítřek. Dáváme si ale fakultativní výlety do okolí, např. na místo, které budeme za dva dny plavit na druhou stranu.

* Podle cedule se ale nachází na 62.94298° N, 26.01769° E, tak buď jsme to špatně opsali, nebo to je nějaký interní finský fór (pokud to zadáte do Googlu, hodí vás to doprostřed nějakého velkého jezera na sever od Jyvaskyly).

Středa (12.8 km)

Přesunuli jsme se o 3,7 km dál do Lintuniemi (61°55.383 N 25°59.663 E), je to tábořiště na břehu jezera Rutajarvi s místem pro velké množství stanů, ale i tak tu táboříme sami.

Po obědě jdeme nalehko projít stezky v okolí, hlavně na esker vedoucí na jih do jezera. Esker je geomorfologický útvar ledovcového původu, který vznikl nějak při odtávání pevninského ledovce na konci doby ledové ze sedimentů řek tekoucích po tajícím ledovci. Vypadá to v zásadě jako železniční násep, ale je to třeba 20 m vysoké a 40 široké, což ve Finsku není úplně málo.

Čtvrtek (15.9 km)

Rozdělili jsme se na dvě skupinky. Od začátku bylo v plánu se přeplavit na druhou stranu jezera, protože alternativní trasa vedla docela dost kilometrů po silnici okolo jezera a vlastně bylo potřeba dostat se na druhou stranu, která byla na dohled. Z eskeru, který jsme navštívili včera, to je pouhých 200m. To mimochodem byl úplně původní plán, přeplavit to z jeho výběžku na druhou stranu, ale přece jen 200m je 200m. To člověk přeplave snadno, ale pro účely transportu batohů jsme měli jeden nafukovací kruh, no a dát si to 12x tam a zpět už není úplně ono.

Vybrali jsme tedy jiné místo a to řeku, která spojuje dvě části jezera Rutajarvi. Výhoda takové řeky je, že je široká max 10m a ve Finsku se nejedná o žádnou divokou vodu. Až na nějakého to bahýnko na břehu bylo plavení úplně bez problémů, takže je škoda, že nás šlo jen několik statečných. Na druhou stranu, cesta po silnici také nebyla úplně špatná, silnice tu totiž znamená spíše něco jako zpevněná polní cesta.

Scházíme se u jezera Harjunjarvi, kde táboříme na oficálním tábořišti (61°53.226 N 26°00.741 E). Odpoledne si dáváme fakultativní výlet přes Kirveslampi, což je bažina s hezkými chodníčky a vyhlídkovou věží (někdo si to údajně zopakoval i ráno při pozorování ptactva). U jezera potkáváme Fina, který tam dojel na kole z Jyvaskyly a zjevně tam už dva dny táboří a pozoruje hladinu jezera. Až ho to přestane bavit, zavolá manželce, aby pro něj dojela, protože ho bolí noha nebo něco takového. Mimo jiné se od něj dozvídáme "You should buy a big external battery and be always on-line." Zjevně nechápe, proč máme mapy vytištěné na papíru, když si je můžeme prohlížet v mobilu.

Pátek (20.2 km)

Z národního parku se přesunujeme kousek před Joutsu, ke konci už mírně kultivovanou krajinou, potkáme i nějakého místního zemědělce, kterému se již zjevně donesla holubí poštou informace, že banda bláznů jde pěšky do Joutsy (možná je ale pořád online a napsal mu to ten Fin od jezera). Každopádně cesta není úplně příjemná na paty, ale alespoň jsme potkali hezké molo na koupání a mohli ze sebe před cestou do civilizace udělat člověka. Kempení v lese kousek od "města", abychom mohli ráno vyrazit na autobus. Ráno zjišťujeme, že finský jogurt není to nejlepší, co jsme si mohli koupit.

Helsinki

Jeden den na prohlédnutí hlavních atrakcí v Helsinkách stačí, my stihli navštívit pevnost Suomenlinna, která opravdu stojí za to, navíc se tam jede lodí :) Dále můžeme doporučit kostel Temppeliaukio (to je ten kostel ve skále), kapli Kamppi, Sibeliův monument a pokud zrovna narazíte na trh v přístavu, kde jsme si dali nějaké dobré jídlo u stánku.
Celodenní MHD jízdenka po Helsinkách stojí 8 EUR, což pokud toho chcete stihnout co nejvíce, se určitě vyplatí.

Zajímavé odkazy


This page contains no attachment.
There are no comments on this page.